Podle psychiatričky nelze uvažovat o metodě vyvolávání strachu, protože může být pro život dítěte velmi škodlivá. Klíčem k výchově je rovnováha. Rodiče by měli vždy projevovat zájem o své děti a milovat je, ale nikdy nezapomínat na to, kdo jsou dospělí.
‚Domnívám se, že rodina by měla být plně demokratickou institucí. Vztah mezi dospělými a dětmi je vždy asymetrický. Je to vztah učitele a žáka. Jeden učí, druhý naslouchá. Rodiče mají více zkušeností a znalostí a mohou lépe posoudit situaci. Někteří čtenáři mají dojem, že chci vrátit vojenský výcvik a tělesné tresty.
Nic takového jsem však nikdy neřekl. Nikdy jsem své vlastní děti nebil. Domnívám se, že každé dítě by mělo být vychováváno v souladu s hodnotami a normami společnosti, ve které žije. Západní rodiče se dnes všeho bojí a domnívají se, že i sebemenší kritika může jejich děti traumatizovat. Rodiče už necítí potřebu říkat svým dospívajícím dcerám, aby nejedly příliš mnoho čokolády, protože po ní ztloustnou. Jediným důvodem je to, že se bojí, že se jejich dcera stane extrémně anorektickou.
Mohu vás však ujistit, že určité věci můžeme od svých dětí vyžadovat a ony se s tím dokáží vyrovnat. Neměli bychom se k dětem chovat jako k porcelánovým panenkám. Měli bychom je od útlého věku učit, jak se vypořádat s problémy, aby se z nich vyvinula silná osobnost,“ říká jeden z předních švédských psychiatrů.