5. Označte krabičky tak, aby jim rozuměly i děti
Názvy jako Archiv A3 jsou praktické pro dospělého, dítěti ale nic neřeknou. Použijte jasné označení: Babička Marie – mládí, Naše dovolené, Rodinné oslavy. Pokud máte více krabiček, přidejte jednoduché pořadové číslo a stručný rozsah, například 1 – do roku 1980.
Pomoci mohou i barevné štítky: modrá pro cestování, žlutá pro oslavy, zelená pro každodenní rodinné snímky. Barvy ale berte jako doplněk, ne jako jediný systém. Časem může štítek vyblednout nebo si dítě nebude pamatovat, co která barva znamená.
6. Neznámé fotografie dejte do zvláštní skupiny
Neznámé snímky nezakládejte mezi potvrzené události. Vložte je do samostatné obálky s označením Kdo je pozná? a při rodinném setkání je postupně ukažte příbuzným. Odpovědi si zapisujte tužkou na přiložený seznam nebo do kopie popisku.
Pomáhá také vyfotit zadní stranu snímku, pokud je na ní věnování, razítko ateliéru nebo ručně psaná poznámka. Tyto údaje mohou později napovědět místo či přibližný čas pořízení.
Jak fotografie uložit
Krabice by měla být suchá, čistá a uložená mimo přímé slunce, radiátor, půdu a vlhký sklep. Fotografie neskládejte příliš natěsno, ale ani je nenechávejte volně padat v příliš velké krabici. Vhodné jsou obaly určené pro archivaci fotografií, ideálně bez látek, které mohou s obrazem chemicky reagovat.
Fotografie s plísní nebo výrazným zápachem oddělte od ostatních. Nečistěte je vodou, běžným čisticím prostředkem ani vlhkým hadříkem. Plíseň se může rozšířit a mokré čištění poškodí povrch. Takové snímky uložte zvlášť, omezte s nimi manipulaci a při větším poškození zvažte konzultaci s odborným restaurátorem.
Nejlepší systém je ten, který bude rodina skutečně používat. Krabičky proto neukládejte na nedostupné místo. Když dítě snadno najde album s nápisem Naše výlety a z popisku pochopí, kdo na snímku je, fotografie přestanou být anonymní hromádkou a stanou se příběhem, ke kterému se dá vracet.