2. Třiďte podle události, ne jen podle roku
Rok často neznáte, zato poznáte svatbu, školní besídku, dovolenou nebo narozeniny. Začněte tedy širšími kategoriemi: rodina, škola a práce, cesty, oslavy a neznámé. Teprve potom můžete jednotlivé skupiny řadit přibližně chronologicky.
Pokud máte několik podobných snímků ze stejného dne, nevybírejte hned nejlepší fotografii a ostatní nevyhazujte. Mohou na nich být lidé, kteří na hlavním záběru chybějí. Duplicitní kusy si ponechte alespoň do chvíle, než je uvidí další členové rodiny.
3. Popisek pište stručně, ale konkrétně
Dobrý popisek odpoví na čtyři otázky: kdo, kde, kdy a při jaké příležitosti. Nemusí obsahovat dlouhé vyprávění. Praktický formát může vypadat například takto: Novákovi na chalupě u Železné Rudy, léto 1987. Zleva Jana, Petr a babička Marie.
Když si něč nejste jistí, nepřepisujte domněnku jako fakt. Použijte formulace „pravděpodobně“, „asi 1970“ nebo „možná výlet do Tater“. Nejhorší popisek není neúplný, ale sebejistě chybný. Děti by pak mohly převzít omyl jako rodinnou historii.
4. Pište na obal, ne přímo na fotografii
Na zadní stranu cenného nebo staršího snímku raději nepoužívejte propisku, fix ani samolepicí štítky. Tlak může poškodit emulzi a inkoust může časem prosáknout. Bezpečnější je vložit fotografii do papírového obalu nebo kapsy a popisek napsat na obal. U běžných kopií lze použít měkkou tužku, ale pište lehce a pouze na okraj, nikdy přes obraz.
Vyhněte se také lepidlu, izolepě, gumičkám a kancelářským sponkám. Mohou zanechat skvrny, deformovat papír nebo narušit povrch snímků.