Snila jsem o romantickém muži, domě plných dětí a o tom, že někdo objeví mou krásnou duši. Neboť nějak se mi nezdálo, že jsem pěkná, přece jen ten to slovíčko “bastard” zanechalo své stopy na mém sebevědomý.
V noci se pravidelně opakoval sen, ve kterém jsem zmeškala vlak, nebo jsem na něj utíkala až mi plíce šli prasknout a sotva jsem ho stihla. V tom jsem se probudila celá zpocená.
A tak jsem se vrhla do práce, světa čísel, propočtů a kalkulací, kde jsme kolik vyrobili, jestli se nedalo víc. Byla jsem svobodná, bezdětná, procestovala kus světa, a konečně jsem se vzpamatovala z levného románku, který mi rozmetal sebevědomí na cáry.
Bezesné noci během kterých jsem si přehrávala slova svého ex, začali ustupovat a namísto pláče, jsem se opět dokázala těšit ze života.
Chodila jsem na dlouhé procházky, běhala jsem, plavala, což mělo blaho vliv na mé tělo a cítila jsem se dobře, a konečně jsem vyzerela dobře. Vrhnout se do dalšího vztahu bylo to poslední, co jsem chtěla.
Věděla jsem, že do 50-60ky to pohodě zvládnu. Budu pracovat, aktivně sportovat, věnovat se tomu co mě baví. Jen, kdyby nebyly ty blbé svátky, které je třeba trávit s rodinou.
Protože jsem poměrně často chodívala na hlavní stanici a setkávala v zimě uzimené staré babky bez domova, vždy mě otřásl.
Jednak od soucitu a jednak od strachu, že toto mohu být já za 40 let.