Ty děcka jsou strašně zlaté a věru moudré. Někdy moudřejší než někteří dospěláci. Tak jsem pokračovala ve vysvětlování: „Ty kapičky, co jste vydechli do roušky, by bez něj létaly po třídě. Máte v nich své bacilčeky, které nemusí vašemu tělíčku nic dělat. Jste kámoši, nebo je vaše tělíčko tak silné, že jejich vymlátí. Ale co kdyby ublížili vašemu spolužákovi? On se s nimi nezná, jeho tělíčko se nemusí vědět s nimi poprat. Nebo tělíčko jeho babičky, maminky či sourozence. Tak jsme je tedy nechali v roušku, abychom ochránili druhých. „
Děcka se smáli, pritákavali, těšili se z pokusu iz vysvětlování. Potom jsem třídní vrtidlo vyzvala, aby dělal virus a proběhl se po třídě. Vystartoval jako střela ao pár vteřin byla třída oběhnutí. Pak jsem ho vzala kolem pasu a řekla jsem: „Tak, já jsem teď roušku a jdu zpomalit virus! Běž virus, běž kolik můžeš! “ Mrňous se rozběhl, ale já jsem ho objetím zpomalila. Trvalo mu dlouho, dokud se dostal na konec třídy. A mé zhodnocení? „Děti. Rouška možná nezastaví virus úplně, ale velmi ho zpomalí a ochrání spolužáka. Myslete na to, že vaše roušku chrání druhých, jejich roušku chrání vás. “ Jedli si roušky řádně přes ratafak a hodina se mohla začít. Vydržely jsme první den, vydržíme i další. Neboť nám na zdraví spolužáků a druhých záleží. „
Zdroj.HItky.sk