Vzal sis mě už jako úplně malé štěňátko. Kousal jsem ti boty, spal s tebou v posteli, zlobil jako malý ďáblík. Nebyl jsi zrovna nejmladší a proto si na mě měl plno času, ale když přišli tvoje děti musel si mě zavřít do klece. Bali se abych je nekousl nebo jim nezničil věci.

Když jsem byl už puberťák často jsem s tebou jedl u stolu a tys mi vyprávěl o tvé ženě. Asi se ti stýskalo, protože si měl její fotky všude. V tu dobu už jsi nepracoval a pořád jsme byli spolu. Zvykl jsem si na to jak jsme chodili ven a já ti skákal kolem nohou a nosil ti míček.

Ale když mi bylo 6 let často už jsi nebyl doma. Pořád pro tebe jezdila tvá dcera a odvážela tě pryč ode mě. Často jsem byl smutný a ty, když ses mi vrátil jsi byl vyčerpaný a většinou si mne poslal do pelechu. Po roce toho chování si ke mě přišel a s pláčem si mě objal, netušil jsem co se děje, ale byl jsem tak rád za tvou lásku že jsem ti olízl tvář a zavrtěl ocasem.

Další den pro tebe přijela tvá dcera a odvezla tě s pláčem zase pryč. Když tě přivezla sanitka, první kam jsi šel, jsem byl já a ty dny co jsem prožil bez tebe byly těžké a plné hladu.

Když jsi mě objímal plakal jsi jako kdybys mě už nikdy neměl vidět. Slečna, co vystoupila ze sanitky ti řekla „pane prosím pospěšte si, měl jste si jen vzít cennosti“. Ty ses mi pouze omluvil a vzal si do batohu pár věcí.

Po dvou dnech přijel tvůj syn, naložil mě do auta a já myslel že jedu za tebou. Místo toho abych vyběhl z auta za tebou jsem ale naboural do hnusné špinavé boudy. Tvůj syn řekl nějaké paní, že mi zemřel páníček a že si mě nemůže nechat, podepsal pár papírů a odjel. Byl jsem zmatený a po pár dnech mi, došlo že pro mne už nepřijdeš.

K mému kotci přišlo plno lidí, ale protože už jsem nebyl štěně, nikdo mně nechtěl. Po nějakém čase přišla ta hodná paní co se o mě starala a položila mě na velký pult. Vzala jehlu a byla moc smutná.

Pak mě pohladila a já zavrtěl ocasem. Chtěl jsem, aby si nemyslela že dělá špatně a že ona nemůže za to, jak mi končí život, že za to můžou tvé děti, které mne nechaly bez lásky a rodiny.

Pak mě malinko něco štíplo do packy a začalo mi být těžko. I přes přivřené oči jsem viděl jak žena pláče, proto jsem i z těch úplně posledních sil zavrtěl ocasem a zavřel oči.
Odešel jsem za tebou. A byl za to moc rád.


Autorka: Bohunka Dolinská