Matka opustila dítě i otce.
Otec si však brzy uvědomil, že své dítě miluje. Jeho syn byl stejný jako každé jiné dítě, jen měl trochu jiné potřeby. Přesto je schopen vést plnohodnotný život. Když se diagnóza potvrdila, rozhodl se to říct své ženě. Její reakce Jevgenije překvapila. Řekla, že s novorozencem nechce mít nic společného a chce ho dát k adopci. Míšin otec to však nedovolil.

Vždycky byli šťastný pár, který spolu dobře vycházel. Toho dne se ale pořádně pohádali. Jevgenij neměl v úmyslu se syna vzdát. Jeho žena to viděla jinak. „S manželkou jsme měli vždy dobrý a důvěrný vztah. V tomto případě jsem však byl připraven na konfrontaci a snažil jsem se manželku přesvědčit, že situaci zvládneme. Teď si uvědomuji, že se v tu chvíli jen vyděsila a začala se řídit špatným scénářem“.

Osamělý otec toho o Downově syndromu přečetl hodně: „Chtěl jsem ho brát ven na ranní slunce, chodit s ním na grilování, žít svůj život. Nikdy mě nenapadlo, že by bylo nehumánní nechat syna v dětském domově,“ říká Jevgenij. Svůj příběh se rozhodl vyprávět veřejně, protože chce povzbudit ostatní rodiče s postiženými dětmi, aby je měli rádi, i když jsou jiné.