3. Textilie jsou zdrojem i lapačem prachu
Koberce, závěsy, čalounění, deky a polštáře uvolňují drobná vlákna. Zároveň v sobě zachycují částice, které se při chůzi, usednutí nebo větrání znovu zvednou do vzduchu. Proto bývá prachu více v ložnici a obývacím pokoji než v místnosti s hladkou podlahou a minimem textilií.
Neznamená to, že je nutné zbavit se koberců. Vysávejte je pomalu, pravidelně perte povlaky a občas vyčistěte také závěsy nebo přehozy. Při úklidu textilií větrejte, aby se uvolněné částice nedržely v místnosti.
4. Parapety a horní plochy ukazují, kudy proudí vzduch
Na parapetu se potkává vzduch od okna s teplejším vzduchem z místnosti. Částice se zde mohou usazovat rychleji než uprostřed pokoje. Podobně se prach drží na horních hranách skříní, dveří nebo obrazů, kam při běžném úklidu často nedosáhnete.
Vyplatí se sledovat, kde se prach objevuje nejdřív. Může to napovědět, zda ho do bytu přináší větrání, proudění od radiátoru nebo textilie v blízkosti. Při větrání otevřete okno dokořán na kratší dobu místo dlouhé mikroventilace, zejména pokud je venku sucho, větrno nebo probíhají práce v okolí.
5. Suchý vzduch a neopatrné zametání prach zbytečně zvedají
V suchém prostředí se lehké částice snadněji víří. Stejný efekt má suché zametání, oklepávání dek v pokoji nebo rychlé přejíždění prachovkou. Část prachu sice zmizí z povrchu, ale jiná část se jen přesune do vzduchu a později klesne jinam.
Na tvrdé povrchy použijte lehce navlhčenou utěrku z mikrovlákna. Vodu ale nepřehánějte, aby na nábytku nezůstávaly mokré mapy. U podlah je účinnější nejprve vysát a teprve potom vytřít. V opačném pořadí můžete prach roznést do šmouh.