Někdo z rodiny nám otevřel a pozval nás dovnitř.
Když jsme se všichni tísnili stranou v obývacím pokoji, chlapecův otec sešel ze schodů, zjevně rozbolavělý od zranění. Jeho žena zůstala nahoře, příliš trpěla na to, aby se stěhovala, natož aby o této tragédii mluvila. Nevěřili, že jsme se přišli podívat a podpořit je. Když jsem tam seděl, všiml jsem si vánočních dárků pro toho kluka… dárků, které nikdy neotevřel.
Jeden ze strýců nás požádal, abychom se všichni postavili na fotku. Nechtěl jsem, protože jsem se cítil trapně… Doufám, že tato fotka zůstane v mém soukromém archivu.
Také doufám, že to nebude synonymum bolesti, ztráty a smutku, ale lásky, podpory a soucitu od cizích lidí. Když jsme odcházeli, abychom se vrátili ke svým rodinám, můj otec a strýc se s námi rozloučili v slzách a potřásli si rukama.
Nepíšu to pro uznání. Chci, abyste si uvědomili, jakou bolest může nezodpovědné rozhodnutí způsobit.
Silnice není hřiště. Pil jsi – neřiď. Nedělej to. Zeptejte se někoho, zavolejte si taxi, jeďte autobusem, jděte pěšky, zůstaňte s přáteli, zavolejte sakra třeba policii, ale nepijte alkohol!
Mluvit o tom. Upozorněte děti a členy rodiny. Žádný věk není „příliš starý“ nebo „příliš mladý“ na vědomí.
Tato rodina už nikdy nebude kompletní. Toto vánoční ráno navždy změnilo jejich osud.
Odpočívej v pokoji, chlapče. nebudeš zapomenut.
Zdroj:o2.pl