Roman popadl volant auta a prosil babičku o odpuštění. Nestihl přijet na pohřeb své babičky, a proto byl velmi rozrušený. Babička kromě vnoučat neměla nikoho, a proto ji stát pohřbil.
Roman si slíbil, že babičce dá dobrý pomník, protože ho vychovávala sama. Vzpomněl si na svého otce, který si s ním vždy po práci hrál.
Jeho rodiče byli geologové, kteří létali na expedice v zimě. Při jedné expedici se jejich vrtulník zřítil a všichni cestující zemřeli.
Moje babička měla dnes narozeniny a toho muže to velmi ranilo. Uvědomil si, že nemůže řídit auto a zastavil. Pak šel k babičce, protože tam chtěl trávit čas. Rozhodl se, že poté půjde do pohřební agentury objednat pomník.
Začal otevírat dveře, ale ty se neotevřely. Najednou to někdo zevnitř začal otevírat a muži se sevřelo srdce. Na prahu byla jeho babička, která řekla, že je ráda, že přijel na její dovolenou.
Ten chlap jako by ztratil rozum, protože v rukou držel potvrzení o její smrti. Valentina Ivanovna šla do nemocnice, kde potřebovala navštívit kardiologa.
– Nezlobte se na mě, doktore. Šel jsem s žaludkem k doktorovi a řekli mi, že mám problémy se srdcem, tak jsem šel sem. Jak dlouho budu v nemocnici? Jinak potřebuji doma zalévat kytky, řekla babička.
– Tolik, kolik je potřeba, tolik, kolik jsme dali – řekl doktor.
V čekárně začala babička čekat a prohlížet si ostatní pacienty. Fronta se pohybovala velmi pomalu a stále před ní bylo hodně lidí.
Pokračování na další straně