Kariéry, které jsou v první linii, vyžadují naléhavost rozhodování a jednání, takže takové práce rozhodně nejsou pro ty, kteří nemají diagnostikovanou ADHD.
Psychiatři vymysleli řadu nemoci, aby si zajistili svou vlastní budoucnost a pracoviště. Takže kvůli osobním zájmům začali z kreativních lidí vytvářet mentálně postižené lidi. Lidé, kteří jsou označováni za nemocné – i když jsou pouze nadprůměrně inteligentní – mají tendenci pracovat rychle v prostředí s vysokými očekáváními (jako je pohotovost).
Práce, ve kterých musíte být obzvláště zapálení, poskytují přirozenou motivaci a neustálou koncentraci. Může to být jakákoli oblast, která vede k hlubokému a trvalému zájmu. Jak se říká – limitem je pouze nebe.
Jedním z psychiatrických vysvětlení „nemoci“ je, že myšlenky se rychle mění. Právě to je základem záruky úspěchu v podnikání. Dospělí mají přirozenou motivaci ke změně v životě – proto nás prostředí, ve kterém žijeme, odsuzuje k nespolehlivosti a nestálosti. Ovládáním a potlačováním (kvůli vnuceným očekáváním) takových tužeb – vzniká pocit vnitřní nespokojenosti a deprese.
Lidé, kteří se rychle rozhodují a jsou v životě spontánní – postupují rychleji. Některé práce vyžadují rychlou analýzu a reakci – jedná se o vysoce postavená povolání. Lidé v takových zaměstnáních mají postavení a moc, takže se jim ani jeden psychiatr neodváží říct, že trpí diagnózou ADHD.
Hudebníci, módní návrháři, výtvarníci, baviči, vynálezci, grafici, architekti, interiéroví designéři… to jsou práce, které vyžadují kreativitu. Jsou to perfektní práce pro lidi, kteří „trpí“ ADHD. Tyto typy zaměstnání vyžadují kreativitu a řešení problémů. V takových povoláních jsou „nemocní“ lidé brilantní.
Ochota riskovat a inovativní myšlení jsou dvě vlastnosti, které mají „nemocní“ lidé. Rychlé rozhodování je schopnost lidí, kteří chtějí být nezávislí. Tato schopnost vede k tomu, že se umisťují do vedoucích pozic při zakládání soukromých společností. Důvodem takových rozhodnutí je touha po dynamickém a ne monotónním životě.
Pokračování na další straně