Stačilo otevřít aktovku a hned bylo jasné, co se bude o velké přestávce řešit. Někdo vytáhl sušenku, jiný rohlík s taveným sýrem a od tabule se mezitím nesla vůně svačiny zabalené v ubrousku. Sladkosti z dětství, nostalgie a školní přestávky k sobě patří překvapivě pevně – často ne kvůli samotné chuti, ale kvůli lidem, místu a drobným rituálům kolem.
Následujících devět pochoutek se objevovalo v různých podobách doma, ve školním bufetu i u babičky. Nejde o žebříček nejlepších sladkostí ani o tvrzení, že tehdejší výrobky byly automaticky kvalitnější. Spíš o malou mapu chutí, podle které lze poznat, proč se některá svačina vrací ve vzpomínkách i po letech.
1. Tatranka nebo jiná oplatka v čokoládě
Oplatka se vešla do kapsy batohu a přežila i cestu přes půl školy. Při kousnutí křupla, drobky skončily na sešitě a čokoláda se v teple prstů rychle měnila v lepkavou vrstvu. Často se také dělila s kamarádem – ovšem poslední kousek býval předmětem vyjednávání.
2. Pedro a další žvýkačky
Žvýkačka nebyla jen něco na žvýkání. Řešila se její příchuť, barva i to, kdo získal obrázek nebo obal, který stojí za schování. Ve třídě se samozřejmě žvýkalo opatrně, aby si toho nevšiml učitel. Samotná sladkost často ustoupila do pozadí; hlavní byla výměna a krátké tajemství pod lavicí.