Psychologové varují: Toto je 7 „smrtelných hříchů“ dnešní doby. Děláte je i vy?
Až si přečtete, co je jejich skutečným kořenem, pochopíte, proč už vám nemusí být pomoci. Nebo ano?
Slyšeli jste o sedmi smrtelných hříších. Ale věděli jste, že křesťanství není jediné, kdo je popisuje? Psychologové po celém světě se shodují, že tyto hlavní lidské slabosti nejsou jen o morálce. Jsou to hluboce zakořeněné mechanismy, které odhalují, co se stalo ve vašem dětství. A pokud se s nimi nesetkáte, můžete se dostat do bodu, ze kterého není návratu.
Pojďme se podívat, jak psychologie vnímá těchto sedm neřestí.
1. Pýcha: Vnitřní prázdnota, kterou se snažíme zakrýt
Pýcha, ten pocit, že jsme lepší než ostatní, není jen arogance. Podle psychologů je to zoufalý pokus zaplnit prázdnotu způsobenou nedostatkem bezpodmínečné lásky v dětství. Pokud vaši rodiče byli chladní a přísní, mohli jste se naučit, že si lásku musíte zasloužit. To vede k nekonečnému honu za úspěchy – vynikající známky, sportovní tituly, kariérní vzestup.
Člověk si kompenzuje nedostatek lásky tím, že se miluje sám. Pokud se ho zeptáte, kdo si zaslouží pozornost, řekne „Já!“ Tato sebestřednost je bolestivou maskou, která zakrývá hluboké vnitřní utrpení.
2. Chamtivost: Strach z nedostatku, který se nikdy neuklidní
Kořenem chamtivosti není jen chtíč po majetku. Je to neukojitelná potřeba bezpečí. Pokud jste jako dítě zažili trauma z nedostatku nebo se necítili chránění, vaše dospělá mysl se bude snažit tento pocit nejistoty vyřešit hromaděním majetku.
Chamtivost je víc než jen sbírání věcí. Je to také neochota sdílet to, co máte, protože máte pocit, že to musíte mít jen pro sebe, abyste se cítili v bezpečí. Je to odrazem vnitřní nejistoty.
3. Závist: Bolest, která nás rozkládá zevnitř
Závist je koktejl emocí, který nás pomalu ničí. Obsahuje hněv, touhu, utrpení a strach. Je to ten pocit, když se díváme na úspěch nebo štěstí druhého a trpíme, že to nemáme. Psychologové věří, že závist je opakem pýchy – nevěříte si, že si zasloužíte to, co mají ostatní.
Stejně jako pýcha, i závist má kořeny v nedostatku bezpodmínečné lásky a přijetí. Nedostali jsme pocit, že jsme dostateční takoví, jací jsme, a proto závidíme druhým.
4. Hněv: Volání o pomoc, které nikdo neslyší
Hněv je často nepochopená emoce. Není to jen projev agrese. Psychologové ho vnímají jako impuls k akci, jako signál, že jedna z našich potřeb není uspokojena. Lidé, kteří často propadají hněvu, tak činí proto, že se necítí vyslyšeni. Jejich vnitřní potřeby jsou ignorovány, a tak se snaží dosáhnout pozornosti a naplnění křikem.
Pokračování an další straně