8. Pravítko s odřenou stupnicí
Plastové pravítko patřilo k věcem, které nevydržely pád na zem bez následků. Mohlo prasknout, ohnout se nebo přijít o část čísel na stupnici. Při rýsování se přidával problém s tužkou, která byla příliš tupá, případně s čarou, jež se nechtěla vejít na okraj stránky.
9. Tahák schovaný v dlani nebo pod sešitem
Tahák se připravoval ručně, často miniaturním písmem na ustřižený proužek papíru. Někdo ho schoval pod sešit, jiný do rukávu nebo mezi stránky učebnice. Samotné vyrábění zabralo tolik času, že si část látky člověk zapamatoval už při opisování. To ale neznamenalo, že se tahák skutečně odvážil použít.
10. Tělocviková taška s věčným zápachem tenisek
Lehká látková taška se nosila do školy, ze školy a někdy zůstala několik dní zapomenutá v šatně. Uvnitř byly trenýrky, tričko, ponožky a tenisky, které po hodině tělocviku potřebovaly vyvětrat. Když taška čekala příliš dlouho, poznal to každý, kdo ji otevřel.
11. Nástěnka, rozvrh a vzkaz na papíře
Rozvrh hodin býval nalepený v sešitě, na nástěnce nebo doma na viditelném místě. Změna suplování se dozvídala ústně, vzkaz se psal na papírek a důležitá informace mohla snadno zůstat v aktovce. Žádné upozornění v telefonu nepřipomnělo, že zítra je potřeba přinést kružítko nebo přezůvky.
Ne všechno, co se dnes označuje za typické pro devadesátá léta, zažili úplně všichni. Jinak vypadala škola ve městě, jinak na vesnici, někde se používaly starší pomůcky a jinde děti dostávaly nové vybavení. Společný je spíš pocit: školní věci měly své zvuky, vůně a drobné nehody, které se do digitální vzpomínky ukládají jen těžko.
Která věc ze školní lavice vás vrátí do devadesátek nejrychleji? Byl to penál, svačina, tahák, nebo třeba tělocviková taška? Napište svou vzpomínku do komentářů a připomeňte ostatním, co všechno se kdysi vešlo do jedné aktovky.